První zmínky o Skaličce se objevují již ve 12. století, tato však původně nesla název Skalka. Písemný záznam o Skaličce pochází z roku 1328, v němž se píše, že Skalička je manským statkem olomouckých biskupů. Od 16. století, kdy již ve Skaličce stál dřevěný zámek, se majitelé poměrně často střídají. Počátkem 19. století začala přestavba dřevěného zámku na cihlový. Roku 1878 kupuje zámek arcibiskupství olomoucké, které jej užívalo jako své letní sídlo. S arcibiskupstvím byla pak 14. listopadu 1924 podepsána kupní smlouva, podle níž připadá zámek sestrám Družiny Cyrilo-Methodějské.

Tímto se zámek stává „Ústavem Cyrilo-Methodějským“, který je určen epileptickým dětem. Dne 14. června 1925 se sem přistěhovalo prvních pět řádových sester z Brna a 22 dětí. Tak začíná historie ústavu.

Od roku 1928 byl ústav osvobozen od domovní daně. V roce 1929 se rozhodlo, že veškeré změny budov a přilehlého parku musí podléhat schválení Státního památkového úřadu v Brně. V roce 1930 se zámek stává majetkem Kongregace sester Cyrilo-Methodějských. Koncem 2.světové války zažila Skalička velké boje. V zámku byli umístěni nejprve němečtí vojáci a od května 1945 byl zámek osídlen vojáky sovětskými. Škody způsobené přestřelkami mezi vojáky byly značné, především v parku bylo zničeno množství stromů.

V roce 1949 bylo vytvořeno nové administrativní vedení všech charitních ústavů v Praze. Charitní péče veškerých církevních organizací byla řízena Státním úřadem pro věci církevní, jež spadal pod Ministerstvo práce a sociální péče.

V roce 1951 dochází k „velkému přemísťování dětí“. Ústav zaopatřoval děti pouze do věku 16 let. Od roku 1953 začínají přestavby zámku, jsou zřizovány ložnice dětí, prádelna, jídelna, kuchyň, sklady, hřiště apod. V ústavu je umístěno již 67 dětí.

V roce 1956 byl ústav přejmenován na „Dětský ošetřovací ústav české katolické Charity“. Dětí je zde již 88. V roce 1958 je poprvé uveden zástupcem Charity do funkce vedoucího ústavu civilní zaměstnanec p. Jan Škop. 31. prosince 1959 končí působení Charity a od 1. ledna 1960 spadá ústav pod státní správu a je řízen Okresním národním výborem. Zařízení je přejmenováno na „Ústav sociální péče pro děti a mládež“. Nyní již žilo v ústavu 95 klientek. Během následujících let se tento počet snižoval, až se zredukoval na 82 současných klientek všech věkových kategorií. V roce 1988 odchází poslední řádová sestra a v zařízení pracují jen civilní zaměstnanci, kterých je v současnosti 49. Vzhledem k různorodému věkovému složení klientek došlo v roce 1997 k další změně názvu na „Ústav sociální péče pro mládež a dospělé Skalička“. Poslední změna názvu se datuje od 1.7.2007. Nově se jmenujeme Domov Větrný mlýn Skalička, příspěvková organizace.

Po celá léta od vzniku až po současnost byla dětem věnována náležitá péče. Celou dobu bylo rovněž dbáno na stavební rozkvět a úpravy budov. V současné době má zařízení moderní podobu a sleduje moderní trendy ve výchově a vzdělání mentálně a jinak postižených lidí.

V roce 2011 jsme započali se stavbou nového lůžkového pavilonu s kapacitou 40 lůžek. Celá stavba byla financována Olomouckým krajem. Výstavbou tohoto ubytování se nám podařilo velmi výrazně zlepšit podmínky pobytu pro naše uživatelky. Pokročili jsme tak kupředu v rámci humanizace služby. Ubytování na pokojích je realizováno ve dvou a převážně ve trojlůžkových pokojích s vlastním hygienickým příslušenstvím. Stavba stála celkem 35 milionů korun. Provoz pavilonu byl zahájen 1. 10. 2012.

Zřizovatelem od 1.1.2003 je Olomoucký kraj.